2024-02-19
Podvodnicí byla Clare Shortová, britská ministryně pro mezinárodní rozvoj. Obětí bylo opět Japonsko… V Japonsku katolická církev v Tokiu a deník Asahi šířily Clařiny lži s výzvami jako „Stůjte při slabších“.
13. února 2020
Následující text pochází z pravidelného sloupku Masajukiho Takajamy, který uzavírá dnes vydané číslo týdeníku Šúkan Šinčó.
Jeden mimořádně sečtělý přítel prohlásil, že se s Takajamou vzájemně doplňujeme, a tento článek dokazuje, že i toto hodnocení bylo trefné.
Masajuki Takajama je v poválečném světě novinářem, který nemá obdoby, a svým mimořádným umem
potvrzuje správnost mé kritiky OSN, COP25 a Grety Thunbergové, kterou v posledních dnech opakovaně předkládám spolu s mapami znečištění částicemi PM2,5.
Nejen Japonci, ale lidé na celém světě jistě budou obdivně žasnout nad tím, jak výjimečný Masajuki Takajama je.
Nejsme hlupáci
Vzduch v Číně je špinavý.
Mísí se v něm saze, výfukové plyny a také obávané částice PM2,5.
Pozoruhodné na Číňanech však je, že je napadlo, zda by se na takové špíně nedalo vydělat.
Čína se tedy „spojila s Mauricem Strongem“, kanadským podvodníkem, jak nedávno napsal Sóki Watanabe v deníku Sankei.
Nejprve rozšířili teorii, že příčinou klimatických změn, například nedávných neobvykle teplých zim, je „příliš vysoká koncentrace CO₂“.
Koncentrace vzrostla „protože vyspělé průmyslové země, jako je Japonsko, jej po dlouhá léta vypouštěly“, a proto měly své emise snížit.
Pokud je snížit nedokážou, mají nakupovat emisní povolenky na CO₂ od méně rozvinutých zemí.
Čína, která však v současnosti vypouští nejvíce CO₂, byla zbavena odpovědnosti, „protože je méně rozvinutou zemí“.
Strong se pak s podporou Číny stal předsedou Summitu Země v Riu a šířil tento podvodný příběh jménem OSN.
Čínské nevládní organizace sloužily jako jejich výkonné nástroje.
Japonsko, které snadno podléhá autoritě OSN, se nechalo zcela oklamat a každý rok platí Číně 100 miliard jenů za emisní povolenky.
Nedávno vyšla najevo Strongova pravá tvář a také z biologických kruhů zaznělo varování, že pokud by CO₂ dále ubývalo, rostliny, které jej využívají jako živinu, by uschly a uhynuly.
Když se situace začala obracet v její neprospěch, Čína zkusila nasadit klimatickou dívku Gretu Thunbergovou, ale s jakým výsledkem?
Ve stejných devadesátých letech došlo ještě k jednomu mezinárodnímu podvodu tohoto druhu.
Podvodnicí byla Clare Shortová, britská ministryně pro mezinárodní rozvoj.
Obětí bylo opět Japonsko.
Dějištěm byly země jižně od Sahary, kde tehdy HIV silně řádil.
Pacienti proudili do bývalých koloniálních mocností, jako jsou Británie a Francie, za lepší zdravotní péčí.
Veřejné výdaje na zdravotnictví v Británii a Francii hrozily přetížením.
Chtěly uprchlíky s HIV vyhnat, ale pak by vypadaly nelidsky.
Clare přemýšlela.
Co kdyby vyspělé země jednoduše odepsaly pohledávky z úvěrů rozvojové pomoci poskytnutých zemím jižně od Sahary?
Chudé země by za peníze, které měly splatit, mohly postavit nemocnice přímo doma.
Už by nemusely podstupovat náročnou cestu do Británie.
Krásný příběh, jenže britská pomoc činila nulu.
Největším poskytovatelem pomoci bylo Japonsko, které poskytlo celý bilion dolarů.
Pokud chtěla tyto dluhy zrušit, měla Japonsko pokorně požádat; místo toho prohlásila: „Japonsko poskytuje vázanou pomoc. Je to nelítostný dinosaurus, který vykořisťuje nejchudší země.“
Na obranu japonské cti je třeba říci, že vázaná pomoc představovala přibližně desetinu celkové částky a týkala se odborných oblastí, jako je zdravotnictví.
Bylo to pouze nepodložené obvinění, ale rozšířila je Británií podporovaná nevládní organizace „Jubileum 2000“.
V Japonsku katolická církev v Tokiu a deník Asahi šířily Clařiny lži s výzvami jako „Stůjte při slabších“.
Nakonec se Japonsko vzdalo pohledávek v celkové výši šesti bilionů jenů, včetně úvěrů rozvojové pomoci splatných během deseti let počínaje rokem 2003, a zároveň se rozhodlo zrušit takzvanou vázanou pomoc.
Británie naproti tomu díky pohledávkám, kterých se Japonsko vzdalo, vybudovala na místě nemocnice, sehrála roli bývalé koloniální mocnosti stojící při slabších a zároveň dokázala zabránit přílivu zdravotních uprchlíků.
Když je řeč o stání při slabších, Japonsko má Šindžiróa Koizumiho.
Jakmile se stal ministrem životního prostředí, postavil se na stranu fukušimských rybářů a prohlásil: „I kdyby bylo neškodné, tritium vypouštět nebudeme.“
Rybáři dostávají rybolovná práva zdarma.
Existuje i možnost tato práva od nich odkoupit.
On se však neodváží udělat nic, co by mohlo vyvolat třenice.
Navíc ho na COP25 klimatické nevládní organizace urazily udělením ceny „Fosilie dne“.
Nemohl alespoň říci, že si ji více zaslouží Čína, jejich zaměstnavatel?
Šindžiró, kterému se nedaří nic z toho, do čeho se pustí, si nedávno nezvykle hlasitě stěžoval na pomoc při výstavbě tepelné elektrárny ve Vietnamu.
Pouze ze sebe dělal hodného chlapce prohlášením, že nedovolí vývoz tepelných elektráren vypouštějících CO₂, ale vyslovil přitom prostou otázku: „Proč všechny stavební zakázky získává Čína?“
Ve skutečnosti od chvíle, kdy Japonsko zrušilo vázanou pomoc, získávala Čína zakázky téměř na veškerou oficiální rozvojovou pomoc, která ročně činí téměř bilion jenů.
Japonsko poskytlo Číně biliony jenů oficiální rozvojové pomoci a také nakupovalo emisní povolenky na CO₂.
Číňané navíc za japonské peníze cestovali do zahraničí a uskutečňovali projekty pomoci.
Čínský blahobyt rozkvetl na japonské hlouposti.
Číny už bylo dost.
Pokud se důkladně zamyslíme nad skutečností, na kterou Šindžiró poukázal, obnovíme vázanou pomoc a znovu uvedeme do provozu jaderné elektrárny, které nevypouštějí CO₂, nikdo už nás nebude moci označovat za hlupáky.