Je to Demokratická strana USA, která ničí demokracii.
Následující je z tweetu od Ryusho Kadota, který jsem právě našel.
@KadotaRyusho
Američané jsou ohromeni výsledky vyšetřování, které ukazují, že ruský skandál Trumpovy kampaně byl falešnou operací demokratů.
Clintonova kampaň získala informace nabouráním se do serverů v Trump Tower, jeho bytu a Oválné pracovny Bílého domu po volbách.
Je to další manipulace, která otřásá samotnými základy demokracie.
Je to nemyslitelné.
Když jsem četl tento článek, říkal jsem si.
Je to Demokratická strana USA, která ničí demokracii.
A mozky za různými pseudomoralistickými plány Číny a Ruska na zničení demokracie.
Bez nadsázky lze říci, že jde o pošetilost tvořenou jeho „předstíráním“.
Bez nadsázky lze říci, že všichni lidé, kteří slouží jako univerzitní profesoři, jsou buď demokraté, nebo příznivci Demokratické strany USA, i když mají mozky, které jsou schopné přijímat pouze protijaponskou propagandu Číny a Jižní Koreje, země, které je nadále živí, a nacisté, kteří vyrostli s nacismem, nazývaným protijaponským vzděláním.
Mohou to udělat, protože jejich mozek nedokáže rozlišit mezi zeměmi jako Čína a Korea a zeměmi jako Japonsko.
Dělají to proto, že jejich mozek nedokáže rozlišit mezi zeměmi jako Čína a Korea a zeměmi jako Japonsko.
Postoj Demokratické strany Spojených států k Japonsku před válkou i po ní je neomluvitelný.
Tento článek pokračuje.
Podle názvu neexistují v japonských dějinách žádné ‚nacistické zločiny‘
Je to kapitola, kterou jsem rozeslal 2015-03-12.
Následující je z Wikipedie.
Gebhard Hielscher
Gebhard Hielscher (1935-) je německý novinář, vystudoval Právnickou fakultu Univerzity ve Freiburgu, bývalý dopisovatel jihoněmeckých novin Japan a v současnosti profesor na Kanagawa University.
Tiskový postoj
Kritizoval japonské poválečné zacházení se světem. Na tiskové konferenci Mao Asada v Klubu zahraničních korespondentů (6. dubna 2007) se zeptala: „Ve vašem životě v USA Američané někdy poukázali na to, že japonská prvotřídní ministr neříká pravdu?
Tvrzení
Jednapadesát let po konci druhé světové války japonská vláda stále lpí na stanovisku, že bilaterální smlouvy řeší všechny požadavky válečné éry a že individuální kompenzace není problémem. Toto tvrdošíjné odmítání, založené na ničem jiném než na formální právní teorii , zatím blokuje cestu k usmíření mezi Japonskem a bývalými válčícími stranami.
Ale samozřejmě toto odmítnutí dále posílilo iluzi, že mnoho Japonců se může vyhnout a vyhnout se konfrontaci s temnou stránkou své minulosti.“ Bonnská vláda již dokázala, že toto (individuální odškodnění) bylo možné před 40 lety s Federální bezpečností z roku 1965. Zákon.
Na druhou stranu Kanji Nishio tvrdil, že „nadřazenost Německa nad Japonskem je společná všem jeho spisům, které srovnávají obě země“ a že „v japonských dějinách nejsou žádné ‚nacistické zločiny‘. V historii Japonska nejsou ‚nacistické zločiny‘, a neexistuje žádný důvod ani nutnost, aby se Japonsko vyhýbalo „státním reparacím“ a uniklo „individuálnímu odškodnění“.
Přesto, jak říká, Japonci přechovávají „iluzi, že jejich odmítnutí osobních reparací jim umožní vyhnout se konfrontaci s temnou stránkou své minulosti.
Jaká neslušná věc od něj říct.
Je mi jedno, co říkají lidé v jiných zemích. Přesto není absolutně žádný důvod, aby to Japoncům říkali Němci, kteří se zabývali etnickým vyhlazováním, masovým zabíjením, experimentováním na lidech, sterilizací a eutanazií na masivním měřítko.