Následující text je z knihy zesnulého pana Nishibe Susumu “The Mass Media Will Kill the Nation.”
Všichni japonští občané, kteří dokážou číst tištěné slovo, nyní musí zamířit do svého nejbližšího knihkupectví a předplatit.
Zbytek světa z mého překladu pozná, že totéž platí o masmédiích ve vaší zemi.
Proč se masmediální mimořádné řádění mnohokrát opakovalo?
Mimo řádné řádění tisku by bylo pro lidi nevyhnutelné, aby to následovali, kdyby se to stalo poprvé.
Pokusím-li se však trochu vystopovat novodobé dějiny Japonska, bylo několikrát vzneseno řádění masmédií a řádění, že všichni jsou bezradní kvůli tomu, co bylo v mžiku potíže.
Například v případě Mandžuska to poslalo každé noviny hurá do postupu japonské armády.
Nejsem “protiválečný” ani “protivojenský” ista, takže obecně nechci nazývat válku zlem, ale není pochyb o tom, že masová média válku podněcovala tak jako tak.
Nebo když Saito Takao v izolaci a bez podpory pronesl projev o armádě o očistě, média ho přiměla, aby odešel z parlamentu a udělal rámus s vojáky.
Ani letmý pohled do předválečné historie tedy nevede k domněnce, že válka byla způsobena arogancí nebo lstí několika vojáků.
Existuje mnoho případů, kdy masová komunikace hraje zásadní roli jako skupina podněcující válku, a liberálové, kteří se jí staví proti, jsou jeden po druhém pohřbeni v masovém lynči.
Média o tom téměř úplně mlčí.
Po válce to není výjimkou.
Vezmu-li si příklad sebe, šel jsem k soudu, který byl také přistižen policií jako nejmladší vůdce mezi levicovými extremisty proti revizi japonsko-americké bezpečnostní smlouvy z roku 1960 ve věku dvaceti let. To bylo.
Později, vlastním přemýšlením a úsudkem, jsem dospěl k závěru, že tato revize japonsko-americké bezpečnostní smlouvy byla z japonského hlediska oprávněná a levicové teorie nebo činy neměly žádné ospravedlnění.
To jsem také uvedl ve větě.
Mimochodem, masmédia také rozvinula kritickou kampaň proti bezpečnosti po dobu 60 let.
I po historickém hodnocení, že 60letá bezpečnost byla japonskému národu spíše prospěšná a Japonci se v japonské společnosti etablovali, by se média zamyslela nad jejich projevem a chováním. Není.
Spočítat přehnané nebo zkreslené zpravodajství médií po válce je příliš.
Existuje také mnoho knih, které to kritizují.
Například se zdá, že takzvaný případ Nanjingského masakru, při kterém japonská armáda povraždila 300 000 Číňanů, je padělek; je možné popírat déle, než je to přinejmenším silné.
Některé prominentní noviny však vedly kampaň, aby kritizovaly „masakr“, ale nemají jasno v jejich přehánění.
Ani z toho neudělají předmět debaty.
V příkladech z poslední doby jsou reálné i takzvané učebnicové problémy. Média například uvedla, že japonská učebnice „Invaze“ byla přepsána jako „pokrok“.
To přimělo čínskou vládu kritizovat Japonsko a japonský ministr se za to omluvil.
Krátce na to se ukázalo, že neexistuje žádný fakt, že „invaze“ byla přepsána jako „pokrok“, když jsme ji zkoumali.
Nicméně masmédia své dezinformace kromě některých novin nepřiznávají.
Kromě toho masmédia udělala velký hluk, ale když zvuk skončil, bylo jasné, že to byl jen řádění, a také zjistil, že to bylo řádění včetně vymýšlení informací.
Hřích, který naznačoval japonskou kulturní regresi.
Proč si to Japonci přesně nepamatují?
Proč si nepřipomenete pochybnou historii médií?
Přestože trpíme tímto druhem kulturní amnézie, nemůžeme říci, že jde o příchod vyspělé informační společnosti.
Protože to nejsou jen informace, ale informace včetně hodnoty a významu jsou zásadní.
Informace, která nezahrnuje význam nebo hodnotu, je pouze symbol.
A abychom věděli, jaký je význam a hodnota informací, musíme si udělat úsudek ve světle jejich nahromadění v minulosti.
Informace, která neobsahuje význam nebo hodnotu, je jen symbol.
Vzhledem k tomu, že jsme ve stavu extrémní amnézie na minulost, očekáváme pouze takzvaný symbolický okamžik stimulace, kdy jsou informace procházející kolem bezprostřední nebo vzrušující.
Symbol je kód bez významu a je to robot, ne člověk, kdo na takovou věc reaguje.
Moderní společnost má názor, jako by vstoupila do éry „nadvlády znamením“ nebo „polokracie“.
Říká se to nejen v Japonsku, ale i v západní společnosti.
Významy a hodnoty se smyly a v našich myslích utkvěly pouze symboly, které nesou několik definic a výhod.
Éra polodemokracie skutečně přichází.
Ale nejsme připraveni se zavázat k polookracii.
Pokud jste se na to připravili, proč jste se pohybovali kolem významu a hodnoty dětství dimenze vyměňované v domácím pokoji základní školy, jako je ‘easy zisk nebyl odpuštěn,“ ohledně akce Recruit? Hm?
Pokud by nebylo možné vymanit se z věku ‚nadvlády znamením‘, byl by to techničtější a elegantnější způsob vyjádření věcí, například pomocí sofistikované parodie.
Máme tu vyjadřovací schopnost.
Ale neudělali jsme to.
Snažili jsme se pouze říci, že je to polookracie a nelze ji oddělit od dimenze významu a vesmíru hodnotové skutečnosti.
I tak jsme zanedbávali naši snahu objevovat a vymýšlet smysl a hodnotu v našich myslích.
Takže přinesli staré pouto staré truhly a ustoupili do dětského významu a hodnoty, jako je „nepřipouštíme snadný zisk“.
V tomto smyslu byl případ Recruit velkou a vtipnou událostí, která nám jasně ukazuje kulturní regresi Japonců.
Ve vyjadřovací činnosti se s rostoucí rolí znaku a symbolu význam a hodnota zhoršují. Konečně se křičí poválečné demokratické fráze, anti-moc, s vědomím, že jde o prázdné slovo.
Tato část pokračuje.